Soustruh Warco WM 280V ... Prima dílna … Příběh s bohužel špatným koncem

Jelikož jsem profesionální fotograf krajinář, perfekcionista a také se věnuji astrofotografii vč. vlastní výroby / úpravám objektivů a veškeré mechaniky k tomu náležející, tak jsem si chtěl zařídit vlastní dílnu se vším potřebným vybavením. Dříve jsem „fušoval“ na různých, víceméně profi mašinách od MN 80 po soustruhy s točným průměrem okolo jednoho metru. Tyto možnosti a moje ochota kvůli tomu neustále někam cestovat se ale postupně vytratily, a tak muselo dojít k mému „osamostatnění“ .... Jelikož jsem nechtěl jít do vyběhaných strojů z druhé ruky, nejen kvůli omezenému místu a možnostem jejich transportu, tak jsem byl nucen volit z toho, co v té době bylo na trhu = čínský šrot pod různými značkami a „překupnickými přelepkami“. Ze mně dostupných informací z toho asi nejlépe vycházela „značka“ Warco, kterou u nás nabízel „eshop“ Primadilna .cz.
V květnu a červnu roku 2022 jsem postupně zakoupil u prodejce frézku Warco WM 16B (to bude další story až budu mít čas to sepsat) a poté soustruh Warco WM 280V. Již první známky pochybné kvality se objevily hned první dny po dodání - podstavec pod soustruh jsme museli ve 3 lidech rovnat a převrtávat cca 4 hodiny, než se jej podařilo sestavit a boční kryt soustruhu měl otvory pro přitažení cca 15mm mimo ... atd atd ... Pod tímto krytem byly převody a převodová litinová kola s nánosem ostrého mastného litinového „prachu“ smíchaného se zbytky sajrajtu po odlévání – prakticky brusná pasta .... V této chvíli jsem váhal, zda nemám tento stroj vrátit, ale vzhledem k náročné až vysilující montáži soustruhu (4 lidé ručně, bez dílenského zvedáku, 200kg), rychlému testu házivosti vřetena (0,004 mm) a osoustružení duralové kulatiny v délce 120 mm (rozdíl na průměru na obou koncích 0,01 mm), jsem se rozhodl si tento problematický stroj ponechat, neboť bych u jiného soustruhu mohl v tomto ohledu dopadnout výrazně hůře ....
Jelikož byl a je můj čas, který mohu věnovat dílně a soustruhu, značně omezený, tak jsem na další, mnohem závažnější závady přišel až po čtrnáctidenní lhůtě k navrácení vadného výrobku. Když jsem chtěl vyndat výměnná ozubená převodová kola, tak jsem zjistil, že to nejde, neb byla vyloženě nalisována na 14mm železných pouzdrech s perem.



Musel jsem tato pouzdra „vytlouct“ pomocí 14mm hliníkové kulatiny a když jsem změřil průměry otvorů, tak jsem zjistil, že jsou kónické (na 8mm hloubce 13,99 / 14,06 mm) a po nepatrném zabroušení (jemným smirkem na silonové kulatině) na průměr 14,00 – 14,01 mm tak aby s použitím přiměřené síly šla navléct na otočná pouzdra, měla tato kola „boční vakl“ okolo 2mm na obvodu, tudíž nepoužitelná. To že byla kola nalisována „natvrdo“ na pouzdra mělo zakrýt to, že jsou zmetková!
Tyto závady jsem postupně „referoval“ e-mailem prodejci ale jejich požadavek, abych soustruh dopravil k nim do „showroomu“ byl pro mne technicky prakticky nerealizovatelný a vzhledem k tomu, že mi ani nebyli schopni dodat náhradní kola (i kdybych je zaplatil), tak jsem pochyboval o smyslu tohoto řešení. Rozhodl jsem se, že si tyto „drobnosti“ nejen opravím ale i zásadně vylepším sám a na vlastní náklady. Nakonec jsem zakoupil náhradní kompatibilní kola a další materiál jako pouzdra a „lyry“ v „První hanácké BOW“ (kde se mnou, narozdíl od Primadílny, normálně slušně komunikovali) a to hned v množství pro 3 základní sestavy (lyry). První pro soustružení a další 2 pro závity 0,5  1  2  a 0,75  1,5  3 mm. Padlo na to nějakých 16500Kč.

Než jsem se ale dostal k výrobě bronzových kluzných ložisek, tak jsem zjistil, že koník je o cca 0,4mm výše než střed rotace vřetene (bez vrtání by to nešlo).



Napsal jsem to vč. fotodokumentace prodejci a opět požadavek, abych dopravil soustruh k nim, což bylo nesmyslné, a navíc bych si tímto neustálým převážením, montáží a demontáží také mohl rozhodit relativně přesné lože soustruhu. Navíc jsem měl docela reálné obavy, jak by tyto „opravy“ v Primadílně dopadly ... Další závadou bylo, že vnitřní kužel pinoly koníku byl uvnitř „hrbatý“, zasunuté hroty a nástroje v něm nedržely a „kvedlaly“. Tudíž nejprve opravit pinolu a poté teprve frézovat a justovat koník. Výstružníkem Mk2 to nešlo, neb byl vnitřek pinoly (na rozdíl od lože soustruhu – viz závěr tohoto story) kalený, tak jsem musel zakoupit další 4 přesné hroty, které jsem broušením postupně víceméně zničil, neb se na ně broušením kopírovaly nerovnosti v pinole. Kužel jsem postupně ručně vybrušovat nejprve karborundem hrubosti 300 a poté plaveným mikropolitem v oleji. Po cca 10 hodinách broušení jsem kužel takto „opravil“ ...


Pohled na zadní konec pinoly – dobrá prasečina, když se ťaman trefil s aretačním šroubkem teprve na 4. pokus …



Když jsem konečně mohl zasunout přesný měřící trn, tak jsem koník rozebral, na frézce vypodložil a srovnal dosedací plochu mezikusu co nejblíže optimu s rezervou do 0,1mm na finální vypodložení.



Následovalo podkládání koníku tenkými kovovými foliemi a justáž v „5 osách“ a finální stažení 2 přidanými imbusovými šrouby (možnost bočního vyosení jsem obětoval přesnosti a stabilitě koníku). Zvládl jsem to nakonec „na setinu“ za cenu cca dalších 12 hodin titěrné piplačky (při výbrusu a leštění optiky jsem zvyklý pracovat ještě o 3 řády přesněji :-) ...



Když jsem takto rozchodil koník, tak jsem se konečně letos v srpnu dostal k výrobě bronzových kluzných ložisek a kompletaci oněch 3 „lyr“, které budu vyměňovat již jen jako celek a ne jednotlivá kola. Byla to zdlouhavá práce náročná na přesnost, protože jsem rozměry (vůle) ladil po setinách milimetru a první 2 „ložiska“ jsem dělal bez strojního posuvu, neb (viz výše) nefungoval ....

Původní „kluzná ložiska“ – železo na železo, i kdyby kola šla normálně měnit, byla tak trochu hlučná čuňárna s nejistou životností a doporučení mazat olejem by znamenalo mít neustále mastné klínové řemeny (jako při dodáni soustruhu), což je opět prasárna (zásadní snížení životnosti – guma, horší adheze). Cínový bronz CuSn8 na železo je již „korektní“ a trvalé řešení, které by pravděpodobně při daných otáčkách a zatížení dobře fungovalo i bez mazání, ale lithiová vazelína je v tomto případě jistota a prostor převodů a řemenic zůstane suchý.
Chod je neporovnatelně klidnější a tišší než u původního řešení a přehození lyry s ozubenými koly na závitování je otázka minuty .....

Soustruh po 2 letech konečně funguje, jak má a pár zbývajících chyb na soustruhu nutno ještě dořešit a opravit, ale poslední až neuvěřitelné zjištění činí tento soustruh téměř bezcenným s velmi omezenou životností... Přišel jsem na to bohužel až po 2 letech po zakoupení - náhodně když jsem lehce ťuknul měkkým železem o lože soustruhu a na něm zůstal 1,5mm hluboký „zásek“ ...



Nechápal jsem, jak je toto možné, když je lože indukčně zakalené, jak to ostatně uvádí prodejce: „indukčně tvrzené a broušené dvojité lože do V“



Tato generální (fatální) vada, že lože soustruhu není kalené (tvrzené), jak uvádí prodejce, mne dost šokovala, neboť takový „podraz“ jsem u „kvalifikovaného“ obchodníka s jinak relativně vysokým hodnocením zákazníků, vůbec nečekal... Lože je z nekvalitní měkké litiny s tvrdostí někde mezi mosazí a bronzem . Soustruhy srovnatelné kategorie jiných výrobců (prodejců) mají indukčně kalené prizmatické lože na tvrdost HRC 50-55. Tudíž jsem si nejprve vypůjčil a poté i pořídil odskokový tvrdoměr. u kterého sice nelze očekávat absolutní přesnost, ale pro tyto účely a srovnání postačuje bohatě ... u mého soustruhu tvrdoměr (na škále HRC) vůbec nereaguje (tzn. tvrdost HRC je menší jak 20). Pokud přepnu do škály HB, tak jsem se dostal na hodnotu 153.


Tvrdost litinového nekaleného stolu frézky je HB 163.


Zde je detail důlků - kráterů po měření tímto tvrdoměrem (při měření stejným tvrdoměrem na indukčně kaleném loži jsou stopy po úderu sondy neznatelné) ...



Když se do hrany lože opřu (tlak ruky, žádný úder, síla odhadem 60 – 80N) osoustruženou hranou mosazné kulatiny, tak na kulatině i loži zůstane přibližně stejný zářez – takový je to „hnůj“ ....



O této zásadní a neopravitelné závadě, na kterou nemá vliv již prošlá záruční doba, neb je to vada výrobní, která byla přítomna od samého počátku a jakákoliv moje manipulace se soustruhem (snad vyjma požáru) ji nemohla způsobit, jsem e-mailem informoval prodejce (Primadílna). Když jsem se ani po 3 týdnech nedočkal žádné reakce z jejich strany, což jsem očekával, neb se mnou prakticky nekomunikují a telefony neberou, tak jsem publikoval negativní, ale jinak zcela pravdivé a relevantní recenze – viz přiložený printscreen, kde si můžete přečíst i jejich reakci, jejíž úroveň posuďte sami (opravdu no comment)... Ne - tento soustruh mi rámci ochranné 14-denní lhůty skutečně nevzali zpět a nevrátili mi kupní částku ...

Hodnocení Primadilna - soustruh Warco



Nejsem si jist, zda je tato úroveň kvality u soustruhů Warco standardní, nebo jsem zcela náhodně (či nenáhodně) dostal mimořádný zmetek. Pokud máte soustruhy této značky, tak si zkontrolujte tvrdost lože. Zároveň si dobře rozmyslete nákup dražšího stroje u Primadílny, abyste náhodou nedopadli tak jako já. Soustruh s podstavcem stál více jak 110000Kč a další nezbytné náhradní díly vyšly minimálně na dalších 30000Kč a k tomu více jak 100 hodin mé práce (piplačky) abych tento šrot rozchodil. A nakonec zbyl jen pocit zmaru .... Soudit se u nás o cokoliv s hodnotou pod řekněme 500000 je naprostá marnost, už jen proto, že advokáti nikdy nepracují za oficiální „tarif“, ale chtějí obvykle více jak pětinásobek a i když soud vyhrajete, tak vám připadne náhrada jen ve výši tarifu (tudíž je to tak jako tak finanční prohra). Navíc u nás zřejmě neexistuje soudní znalec (s patřičným razítkem), který by byl schopen vypracovat relevantní posudek v podobných případech. ČOI je také v takovýchto „speciálních“ případech prakticky „bezzubá“. Nepoctiví obchodníci si tohoto stavu jsou dobře vědomi, a tak se často chovají, tak jak se chovají. Co k tomu dodat ….

Tento příběh jsem publikoval na CNC fóru, kde byl ale „cenzorem“ smazán ……